Jak dneska vnímáš svojí konkurenci? Nejen v rapu, ale i na celé české hudební scéně?
V rapu mám rád pár lidí, který uznávám – Ektor, Separ nebo Kali. Ale můj cíl není soupeřit v hiphopovým rybníku, i když je to zdravý soupeření, co tě motivuje. Já chci, a možná to bude znít mega vtipně, rovnat se s kapelama jako jsou Kryštof, Kabát a podobný. Jednou se chci rozhodovat mezi Malým Strahovem nebo Edenen. Lidi se tomu teď smějou, ale já věřím, že to dotáhnu.
Funguje ti dneska rap byznys tak, aby ti vydělal na živobytí?
To, co mě živí, jsou Chinaski. S TroubleGangem totiž pořád investujeme do našeho živýho hraní, máme třeba vlastní techniku za 1 200 000 korun. Tyhle peníze se ti nevrací a nemůžou mi zaplatit hypotéku nebo anglickou školu pro moji malou. Ale jednou se to snad vrátí.
O vyhazovu z Chinasek ses prý dozvěděl spolu s dalšími členy v průběhu podzimu, když jste jeli velké halové turné. Odrazilo se to nějak na výkonu či náladě v kapele?
Nálada nikdy nebyla moc dobrá, vesměs to bylo vždy podobný. A co se týká výkonu, odehráli jsme to jako profíci. Naopak jsme si turné užili a bylo výborný – oproti některým minulým. Za těch devět let jsme se vyhráli. Že půjdu z kapely, jsem tušil dopředu asi rok, jen ostatní to nečekali a byli z toho celkem v šoku.
Hrál jsi s Chinaski devět let, co ti to dalo a vzalo?
Vzalo to osobní svobodu a čas, v kapele se jelo dost na krev, kdy jsme museli rušit dovolený apod. Štvalo mě, že neplatilo, na čem jsme se původně domluvili. Ale dalo mi to strašně moc, dostal jsem obrovský know-how, jak dělat prvoligovou kapelu. A díky tomu jsem to dotáhl s tou svojí partou takhle daleko.
Bude ti bubnování chybět?
Strašně, ale naštěstí mám s TroubleGangem dva tracky, kde si zahraju na bicí.
